Běh přes překážky. Tak by se dal popsat rok strávený distanční výukou. Na poznatky a dojmy zpoza kamer a počítačů nahlédneme očima pedagogů i vedení školy.
Jaká je vaše zkušenost s distanční výukou? Jak jste to prožívali, jak se vám učilo?
Jan Míšek: „Distanční výuka je v případě zpěvu a hry na nástroje vždycky jen určitou náhradou živé hodiny. Zpočátku sbormistři a vyučující bojovali s technikou, hlavně na straně žáků. Často jsme naráželi na pomalé připojení k internetu, museli jsme s žáky vyladit platformu, kterou budeme používat. Také způsob práce při online výuce je jiný. Nedá se příliš pružně reagovat na případné chyby, nepříjemné je i zpoždění obrazu a zvuku. Ale mám radost, že jsme problémy více méně vychytali a výuka se stala relativně efektivní.“
Anna Flečková: „Byl to masakr. Hrozně náročné, nevidět se s žáky a snažit se tu výuku nějakým způsobem utáhnout. Nemluvě o tom, když nefungovalo připojení tak, jak mělo. Docela mě deptalo, když se ty hovory třeba 3 hodiny za sebou sekaly, byl špatný zvuk a tak dále. Celkově mě ta online výuka vyšťavila. Ale zase abych pravdu řekla, zažili jsme i spoustu hodin, kde všechno fungovalo v pohodě, atmosféra byla fajn a hodně jsme se nasmáli. Mám jednu pěknou hlášku z výuky klavíru: „Paní učitelko, já si vás dám na druhou stranu, já si vás potřebuju nabít.“
Olga Linhartová: „Celkem to šlo, jen někdy nešel zvuk. Spíš mi přišlo, že udržujeme nějaké procvičování, než že se posunujeme. K mému úžasu jsem po otevření školy shledala, že se všichni někam posunuli. Někdo rozšířil rozsah, někdo začal lépe intonovat.“
Stanislava Sejkorová: „Nejlepším kamarádem všech kluků při hodinách se stal metronom. Nebylo to jednoduché, ale i ti mladší ho potom měli připravený automaticky a zvykli si na něj. Super bylo, že se naučili rytmicky zpívat a vnímat metrum.
Nejhorší fráze, která se ozývala, byla: „Paní sbormistryně, teď jste se mě sekla. Můžete to zazpívat ještě jednou?“ A bylo to samozřejmě i opačně.
Můj papoušek Venda rád pomáhal hlavně při natáčení videí pro kluky z přípravek při rozezpívání. Nejraději měl kukání. To vždycky vzal do zobáku zvoneček a vydržel s ním celé cvičení docela do rytmu tlouct o klec.“
Helena Kalambová: „Zkušenost s distanční výukou byla v určitých ohledech dobrá. Kluci i já jsme si zkusili jinou formu práce včetně práce s nahrávkami. Učilo se mi celkem dobře. U nejmenších dětí to bylo horší – pokud nespolupracovali rodiče, bylo to obtížné.“
Bronislava Kuchtová: „Jak píše Zdeněk Jirotka v Saturninovi. “Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála.”
Tak teď se to stalo. Strávili jsme docela dlouhou dobu na mraze a já si uvědomila, jak skvělou vlastně mám práci, když se můžu setkávat s lidmi hrát, zpívat, a to vše v jedné místnosti.
Prožívala jsem to všechno dost intenzivně psychicky i fyzicky, bylo to pro mě často vysilující – někdy se mi na konci dne (třeba po šesti odučených hodinách) stávalo, že jsem se úplně třásla…. Nejhorší pro mě asi bylo, že strašně moc věcí, které při vyučování člověk samozřejmě dělá (počítá dětem, posune ruku, podpoří svým hlasem intonaci…) při online výuce nejde, spoustu věcí vůbec nemůže ovlivnit… Obdivuju všechny kluky, za to, jak to zvládli, jsou to borci!“
Michala Sablíková: „Distanční výuka vesměs ušla. Sice bylo často špatné připojení, osobní výuku to rozhodně překonat nemůže a rytmus se přes počítač učit nedá. Ale zase se dalo jednoduše domluvit na časech hodin a změnách.“
Věnovali jste se nějaké činnosti pro školu mimo samotné výuky? Pokud ano, jaká to byla a jak probíhala?
Jan Míšek: „Mým úkolem v roli ředitele školy bylo zajistit učitelům zázemí pro distanční výuku. Snažil jsem se jim být morální oporou. Často jsme společně řešili technické problémy, snažili jsme se na hodinách pracovat i po metodické stránce.“
Anna Flečková: „Mimo školu jsem se dost věnovala natáčení výukových videí pro své klavíristy, hlavně pro ty menší. A taky natáčení podehrávek pro koncertní sbor.“
Olga Linhartová: „Začala jsem se učit na nový nástroj – příčnou flétnu. Hledala jsem také nové zpěvníky.“
Stanislava Sejkorová: „Věnovala jsem se točení videí a nácvikových podehrávek pro přípravky a 1. ročník – buď doma nebo s kolegyní Broňou ve škole, a také natáčení podehrávek pro 2. ročník a koncertní sbor.“
Helena Kalambová: „Mimo výuku jsem se snažila pro nejmenší natáčet různá hlasová cvičení a říkadla, na kterých jsme pracovali.“
Michala Sablíková: „Mimo online výuky jsem dětem nahrávala písničky a posílala většinou na Skype, aby se podle toho učily. Nebo si s nahrávkou zahrály dvojhlasou skladbičku. A jezdila jsem za do školy dělat nahrávky pro kluky z koncertního sboru.“
Našli jste na tomto způsobu výuky něco pozitivního?
Jan Míšek: „Jednoznačným pozitivem distanční výuky je výrazné přenesení odpovědnosti na žáky a tím zvýšení jejich samostatnosti. To se projevilo jednak tím, jak byli kluci schopni si čím dál lépe zorganizovat podmínky pro online hodiny, a jednak tím, jak se u většiny z nich lepšily výkony při nahrávkách, které pravidelně odevzdávali. Najednou byli na zpívání skutečně jen sami. To mělo báječný vliv na zlepšení jistoty, intonace i rytmické přesnosti. U mnohých bylo zlepšení výraznější než při běžném zkouškovém režimu. Určitou část forem distanční výuky (zejména nahrávky) budeme používat i po návratu kluků do zkušeben.“
Anna Flečková: „Pozitivně mě překvapili hlavně nejstarší kluci, když se omlouvali z hodin, tak prosili o náhradní hodiny, aby o tu výuku nepřišli. Zdálo se, že jsou rádi, že se můžou aspoň trošku tomu zpěvu nebo nástroji věnovat.“
Olga Linhartová: „Díky novým telefonům a PC možnostem jsem mohla alespoň částečně vykonávat svou práci. Někteří ani toto nemohli. O to s větší radostí a nasazením teď pracuji, snažím se.“
Helena Kalambová: „Určitě ano – práce s technikou. Děti musely být samostatnější při tvorbě nahrávek a videí – super zpětná vazba pro ně i pro učitele.“
Bronislava Kuchtová: „Pozitiva se hledají těžko. Ale najdou se: spoustu dětí jsem víc poznala, musela jsem se zdokonalit v mnoha technických věcech (nahrávání apod.). Taky jsem poprvé dostatečně ocenila variabilitu žehlícího prkna v roli stativu a držáku čehokoliv.“
Co vám při vzdělávání na dálku nejvíce scházelo?
Jan Míšek: „Nejvíce mi jednoznačně chyběl osobní kontakt s kluky. Technické problémy se dají překonat, ale živé muzicírování, spontánní kreativita, prostě živý kontakt jsou při online výuce téměř vyloučené.“
Anna Flečková: „Nejvíc mi scházely normální rozhovory s žáky. Když chodili prezenčně do hodin, tak jsme se bavili třeba o škole, co jim jde a nejde. Ale když jsou zavření doma, koukají do telefonu/počítače, a ještě třeba ve vedlejší místnosti jsou rodiče nebo sourozenci, tak mi přišlo, že se všichni tak nějak uzavřeli do sebe, aby je náhodou neslyšel někdo z rodiny, takže naše rozhovory při online výuce probíhaly většinou dost stroze.“
Olga Linhartová: „Možnost kontrolovat, jestli žáci zpívají dle mého návodu a lepší kontrola dechové opory. Nejvíce však možnost je motivovat, prožívat společně radost z hudby.“
Helena Kalambová: „Scházel mi pouze kontakt s nejmenšími, s nimiž se šla práce přes online nejhůře.“
Michala Sablíková: „Scházel mi ten kontakt samotný. Nemohla jsem kontrolovat, jak děti stojí, dýchají, ukázat jim kde mají hrát, nebo co kde dělají špatně.“
Na co se nejvíc těšíte v příštím školním roce?
Jan Míšek: „Samozřejmě se těším, až se sejde sbor. Věříme, že to bude už během letního soustředění, které se koná pravidelně v druhé polovině srpna. Kluci se nejvíce těší na naši skvělou sborovou partu a atmosféru, která naši práci provází. A nejvíc se těšíme na naše posluchače. Koncert jsme už neměli více než rok a čtvrt.“
Anna Flečková: „Nejvíc se těším teď na prázdniny. Jinak pevně doufám, že už příští rok nebude žádná online výuka a moc se těším, až budou probíhat sborové zkoušky, až uslyším kluky zpívat společně.
Olga Linhartová: „Na všechny koncerty, nové písně a spoustu práce která nás posune kupředu.“
Stanislava Sejkorová: „Asi jako všichni se nejvíc těším na živý kontakt s žáky a do budoucna i koncerty, aby mohli všichni předvést, že distanční výuku zvládli a něco se naučili i za tak těžkých podmínek.“
Helena Kalambová: „V příštím školním roce se těším na to, jak se ukáže, co vše nám online výuka dala i vzala.“
Bronislava Kuchtová: „Na co se těším? Na všechno, co nebude probíhat online.“
Michala Sablíková: „Těším se, až budu konečně učit i někoho z koncertního sboru, že se naučím něco nového a trochu víc zjistím co to obnáší být učitelkou na základní umělecké škole v normálním provozu.
Celý letošní školní rok byl plný nových výzev i neznámých a náročných úkolů. Každý z nás, ať už z řad sbormistrů či žáků, jistě narazil na své hranice, jež musel při řešení nelehkých situací posunout, přelézt nebo podlézt – zkrátka překonat jakýmkoliv způsobem. Co nás pohánělo k tomu, aby nám bylo i přes všechny zákazy a opatření do zpěvu? Především to, že sborový kolektiv a hudba za to stojí!
