30.11.- 1.12.2010 Cestujeme
Odjezd v nočních hodinách od DDM Delta provázely velké obavy o stav silnic v důsledku silného sněžení. V ČR počasí dosahovalo kalamitního stavu. Vyráželi jsme proto o dvě hodiny dříve, abychom stihli první koncert, který nás čekal 1.12. v St. Berthevin v severozápadní Francii. Po rozednění jsme v Německu zjistili, že nad námi asi sv. Petr drží ochrannou ruku, protože silnice byla suchá a po sněhu ani památky. Počasí nám přálo po celou dobu turné, vždycky, když pršelo, byli jsme zrovna zalezlí, a když mrzlo, bylo se kam schovat. Ušetřený čas jsme ve Francii využili k návštěvě města Le Mains, kde si kluci prohlédli středověké centrum města s typickými hrázděnými domy a unikátní hradby z doby galsko-římské. V rámci výkladu o navštíveném městě jsme si připomněli také slavný závod s dlouhou tradicí, který se v tomto městě odehrává každý rok, soutěží se v počtu kilometrů najetých za 24h. Z Le Mains jsme zamířili na ubytování v hotelu F1 v městečku Laval asi 10km od místa našeho koncertu, kam jsme dorazili lehce unavení, ale natěšení na první vystoupení.
1.12.2010 St. Berthevin (region Bretaň, departement Mayenne)
Koncert v St. Berthevin v místním kostelíku organizoval předseda městské kulturní komise pan Lucas, který nás také srdečně přivítal a celý koncert provázel komentářem. Nebyl sám, kdo se nás ptal, jaký je náš vztah k českému dětskému sboru Jitro. A my jsme se hrdě hlásili k tomu, že učitelem našeho sbormistra je sám prof. Jiří Skopal. Koncertem jsme rozhodně ostudu neudělali. Díky zasvěcenému komentáři pana Lucase se posluchači i dobře pobavili při sledování choreografie závěrečné písně z filmu Limonádový Joe. Po koncertě na nás čekala královská hostina, bylo to poprvé a rozhodně ne naposledy, co jsme se přesvědčili, že ve Francii si lidé umí život vychutnat. V našem případě byla příkladem francouzské výborné kuchyně místní specialita Kuře na bretaňský způsob a mrkvová polévka, kterou si kluci nadšeně přidávali snadno přitom překonávaje jazykovou bariéru přesvědčivou gestikulací. Po sladké tečce v podobě dezertu a sklence rosé vína pro dospělé jsme se rozloučili se St. Berthevin a těšili se, co dalšího nás ve Francii čeká.
2.12.2010 Anger, Margueron, Bergerac
Probuzení v hotelu v F1 bylo pro většinu příjemné díky dlouhému spánku a bohaté snídani. Ale našly se i vyjímky. V hotelové hale nás ráno překvapil neznámý černoch s obrovským rtem, z něhož se při bližším ohledání vyklubal David Stehno, který při vstávání spadl z patrové postele. Do odpoledne, než splaskl, přitahoval svým smyslným zjevem pozornost obyvatel míst, která jsme během našeho volného dne navštívili. První město, kde jsme se zastavili po cestě na jih Francie, bylo Anger, středisko kraje Anjou a město původu nejstarší větve francouzských králů. Za pozornost stál nejen sídelní královský hrad, jenž si kluci zapamatovali zejména díky jeho mohutnému opevnění (vystouplé střílny hradeb překřtili na sloní nohy).
Pokračovali jsme v prohlídce od hradu návštěvou gotické katedrály s obrovskými rozetovými okny v postranních lodích. Tato okna směřovala jedno na sever a druhé na jih. Protože už z dřívějška víme, že oltář kostela je vždy na východ, byla pro nás hračka se ve měste zorientovat podle světových stran a z katedrály jsme tak pokračovali severovýchodně k „Domu u Adama“, jenž je místní ukázkou umění středověkých řezbářů. Ti u jedné z četných figur vyřezaných na fasádě domu ponechali odhalené přirození a dům tak dostal jméno po prvním muži z Bible.
Město Anger nás nakazilo vánoční atmosférou. V ulicích zněla příjemná hudba, voněly horké kaštany a nikdo nikam nespěchal. Dospěláci v mrazivém počasí nepohrdli svařákem ze stánku a kluci se ukázali jako světáci, když si během rozchodu zkušeně objednávali francouzské dobroty v místní patiserii.
Cestovali jsme dál na jih do regionu Akvitánie, kde se nachází jedno z nejdůležitějších měst Francie Bordeaux. Tato oblast se skládá z menších částí – departementů (zjistili jsme, že Francie jich má na pevnině celkem 95 ), v Akvitánii jsme navštívili departementy Dordogne (Margueron, St. Foy La Grande) a Gironde (Bordeaux).
Departement Dordogne nazvaný podle řeky, která zde protéká, je kromě hojného výskytu jeskyní s nálezy prehistorického umění proslulý také svéráznou gastronomií založenou zejména na husích játech (foie gras) a vynikajícím víně. Pěstuje se tu nejen světově proslulé Bordeaux, ale také místní červená odrůda Côte Bergerac. Fyzickou hranicí mezi vinicemi s Bordeaux a Bergeracem je řeka Dordogne. Večer jsme zařadili místní speciality do našeho jídelníčku. Všem moc chutnala zejména paštika z husích jater.
V Margueronu, kam jsme se mířili druhý večer turné ubytovat, na nás čekalo starobylé stavení přebudované na turistickou ubytovnu, které vypadalo jako malý zámeček. Až ráno jsme zjistili, že se skutečně jedná o chateaux, jakých jsou v okolích desítky a poznají se podle vinic, které je obklopují, kam oko dohlédne. A to byl taky pohled, jaký se nám naskytl další den, kdy jsme se probudili do prosluněného rána, zatímco v Čechách bylo -20°C a sněhová kalamita.
3.12.2010 Bordeaux, St. Foy La Grande
Třetí den turné nás večer čekal koncert, přesto jsme ale neošidili turistický program, který byl dnes opravdu bohatý. Strávili jsme dopoledne tři hodiny v Bordeaux na západním pobřeží Francie a plně jsme je využili k poznávání architektury, umění a historie kraje regionu Akvitánie a jeho obyvatel. Bordeaux – starobylé, bohaté a světově proslulé město nezůstalo nic dlužno své pověsti. Největší dojem na nás udělala gotická katedrála St. André se samostatně stojící zvonicí. Ta dává do dálky na vědomost bohatství města zlatou sochou panny Marie, která stojí na špičce zvonice.
Nezapomenutelná pro nás zůstane návštěva muzea Akvitánie. Na ně jsme měli bohužel už jen málo času, přesto jsme se dozvěděli zajímavé věci o počátcích osídlení oblasti pravěkými obyvateli. Ti o sobě zanechali zprávu v podobě maleb na stěnách jeskyní. Mohli jsme si prohlédnout reprodukci nejslavnějších pravěkých maleb z jeskyně Lasceaux. Expozice dále pokračovala nálezy a replikami z doby galsko-římské. Kluky nejvíce zaujal model amfiteátru původně využívaný k zápasům gladiátorů. Když jsme se dostali do části muzea, která se věnovala obchodnímu rozmachu města spojeným s rozvojem obchodu a námořní dopravy, byl pomalu čas jít. Ještě jsme se dozvěděli, že Bordeaux bylo díky své poloze strategickým přístavem pro obchod s vínem a otroky. Exponáty, fotografie a film přibližující obchodování s otroky udělaly na chlapce hluboký dojem. Stejně jako je zaujaly věrné kopie zaoceánských lodí. Ale to už byl opravdu nejvyšší čas jít, čekal nás koncert v městečku St. Foy La Grande, které leží 60km východně od Bordeaux na řece Dordogne.
Malebné město Sainte Foy La Grande nás překvapilo okouzlujícím vánočním osvětlením a nadšenými posluchači, z nichž někteří se po koncertě stali našimi hostiteli. Přestože každý z nás spal jinde, ráno jsme se všichni shodli, že francouská pohostinnost, která se projevuje zejména vybraným jídlem a pitím, jež vám brání vstát od stolu, je něco, co bychom si nechali líbit každý den. Někteří z nás se probudili v usedlostech uprostřed vinic, jiní v domech na nábřeží řeky Dordogne. Kluci si procvičili angličtinu a někteří i francouzštinu a znakovou řeč.
4.12.2010 Paříž
Po bohaté snídani jsme vyrazili směr Paříž. Po náročné a dlouhé cestě jsme byli moc rádi, že jsme v podvečer našli místo k zaparkování autobusu přímo pod Eiffelovkou. Tato dominanta Paříže je krásná i večer, kdy září tisíci světly, a tak jsme o atmosféru francouzské metropole nezůstali ochuzeni. Když uplynula povinná přestávka autobusu, vydali jsme se uprostřed noci směrem k průlivu La Manche, který jsme měli v úmyslu překonat prvním ranním trajektem, abychom stihli mši v Londýně. Naše dobré úmysly nám ale překazila posádka britských celníků. Ta kontrolovala naši výpravu tak důkladně a tak dlouho, až nám náš trajekt asi o minutu ujel. Museli jsme tedy zavolat řádovým sestrám od sv. Marie Eugene, že jejich mši nestihneme. V klášteře se na nás nezlobili, když jsme jim popsali situaci, a uznali, že „UK is different“.
5.12.2010 Kensington, Londýn
Mohli jsme se aspoň u nich v klidu ubytovat a odpočinout si. Bylo toho víc, co bylo v Británii jiné a na co jsme si museli zvykat. Dalším překvapením byla povodeň, která se začala řinout z prvního patra, když se kluci začali sprchovat. Jedna ze sprch v nově zrekonstruovaném domě nebyla vybavena odtokem. Jak nás sestry informovaly, byli jsme první ubytovanou skupinou nově opraveného komunitního centra. Sestra Maureen, s níž jsme přišli nejčastěji do styku, nás nazvala pilotní, testovací skupinou a kalamitu vzala s humorem. Pustili jsme se tedy do dalšího testování domu – tentokrát do kuchyně a uvařili si vynikající oběd. Podávala se francouzská cibulačka (nějak na tu Francii pořád nemůžeme zapomenout) a obložené mísy. Jako lehká večeře před koncertem všem bodla. Pan řidič Honza se dožadoval receptu na naši výbornou polévku. Ti co nevařili, myli nádobí – sbor je na turné jeden velký synchronizovaný organismus.
Večer nás čekal první koncert ve stejném kostele, kde měla být ráno mše. Kluci byli odpočatí, najedení a po zkoušce také natěšení. Kostel Nanebevzetí pany Marie v západním Londýně – Kensingtonu byl nádherný duchovní prostor s vynikající akustikou.
Bylo to také poprvé na turné, co jsme mohli jako doprovod použít varhany. Zapůsobily fantasticky při doprovodu mše Petra Ebena Missa Adventus, povedla se dosud nejlépe. Ocenilo to také poblikum nadšeným aplausem. Velký úspěch u posluchačů měly anglické vánoční písně, zejména koleda Johna Ruttera Angel‘s Carol. Později jsme se dozvěděli, že slova této písně má na svém prstenu vyryta sestra Maryann. Také po této skladbě nejvíce tleskala. Přijetí publika bylo velmi vřelé. Lidé na konci tleskali ve stoje a dlouho po skončení koncertu s námi diskutovali. Mezi posluchači byli také krajané, kteří byli velmi dojati provedením Dvořákových Moravských dvojzpěvů. Dá se říci, že koncert v kapli kláštera řádu Nanebevzetí pany Marie byl jedním z nejlepších na turné.
Po koncertě se mladší kluci seznámili se svými hostitelskými rodinami (s vyjímkou několika šťastných, kteří je poznali už před koncertem a strávili s nimi zajímavé odpoledne, například v lanovém centru). Starší kluci se pod vedením Honzy Špalovského pustili opět do vaření. K večeři byly vynikající boloňské špagety. Uklidili jsme po sobě a odebrali se k zaslouženému odpočinku.
6.12.2010 Londýn – Big Ben, Parliament, Hyde Park, London Eye…
Šestým dnem se turné přehouplo do své druhé poloviny. Čekal nás volný den v Londýně, který jsme si užili dosyta. Z Kensingtonu jsme do centra vyrazili po snídani. V této části města stojí slavná koncertní síň Royal Albert’s Hall. Naproti ní jsme se zastavili u velkolepého monumentu věnovanému princi Albertovi (choti královny Viktorie) a koloniálnímu rozmachu impéria. Ve čtyřech rozích monumentu byla sousoší symbolizující 4 kontinenty, na nichž se tehdy nacházely britské kolonie. S kluky jsme podle různých motivů hádali, který kontinent je který. Netrvalo dlouho a někdo z mladších chlapců odhalil, že chybí pátý světadíl, kde měla Velká Británie své državy – Austrálie. Pokračovali jsme přilehlým parkem Kensington Gardens, který přímo navazuje na slavný Hyde Park. Minuli jsme fontánu princezny Diany a zastavili se u pomníku věnovanému obětem teroristického útoku z roku 2005, kdy v londýnském metru zahynulo 83 lidí. Každému z nich byla věnovaná jedna ocelová traverza s vyzaženým datem útoku. Z Hyde Parku jsme zamířili k Buckinghamskému paláci. U monumentu královny Viktorie před bránou královského sídla jsme si připomněli, čím se v 19. století v Anglii vyznačovala tzv. Viktoriánská doba.
Ješte v Hyde parku byla vyhlášena soutěž o zahlédnutí první z pověstných londýnských veverek. Ty se údajně měly v tomto parku hojně vyskytovat, vzhledem k teplotě hluboko pod bodem mrazu jsme usoudili, že je na ně moc zima a jsou někde zalezlé, protože jsme nespatřili ani jednu. Vše se vysvětlilo po příchodu do St. James parku, který se rozkládá mezi Buckinghamským palácem na jedné straně a Viktoriiným palácem na straně druhé, které je v součastnoti sídlem královského jezdectva.
St. James Park se hemžil nejen veverkami, které se k nám nebály přiblížit na dosah ruky, ale i různým dalším zvířectvem a ptactvem. Zvláště přítulné veverky u nás vzbuzovaly nadšení a nechaly nás zapomenout na to, jak jsme po té procházce zmrzlí. Těšili jsme se do tepla a na něco dobrého k zakousnutí. Protože Anglie neoplývá tolika příležitostmi, jak se levně a dobře najíst jako Francie, vzali jsme za vděk McDonaldem u Traffalgar Square.
A pak už nás čekaly ty nejznámější dominanty Londýna. Big Ben, Parliament a Westminster Abbey. Dostali jsme se do bezprostřední blízkosti atrakce, která vedla hlavně u mladších kluků mezi londýnskými lákadly. London Eye – obrovské ruské kolo stojící na břehu Temže a přitahující zdaleka pozornost. Od velkého oka jsme pořídili pár společných snímků na památku a procházkou se vrátili zpátky do Kensingtonu.
Po celém dni stráveném pochodováním a obdivováním památek Londýna nám pohostinství řádových sester přišlo víc než vhod. Přijaly nás tak, že to bylo skoro jako vracet se domů.
7.12.2010 Londýn, Central Baptiste Church
Poslední den v Londýně jsme se vzhledem k večernímu koncertu a náročnému programu předchozího dne rozhodli strávit pokud možno co nejklidněji. Nedaleko našeho ubytování v Kensingtonu se nachází Exhibition Road, která svůj název dostala podle toho, že se zde nachází několik muzeí. My jsme vybírali z přírodovědeckého nebo vědecko-technického muzea. Nakonec si kluci ze zájmu o technické vynálezy vybrali Science Museum.
Odpočinkový program byl dobrou přípravou na večerní koncert, který se konal v samém centru Londýna na Shaftsbury Road, nedaleko Covent Graden v kostele Central Babtiste Church. Cestou autobusem jsme si prohlédli předvánočně nasvícený večerní Londýn.
Jeli jsme přes slavné náměstí Piccadilly Circus a divadelní čtvrť West End. Přijetí organizátorů Central Baptiste Church, kde jsme vystupovali bylo velmi milé a o to příjemnější, že polovinu zaměstnanců tvořili Češi nebo Slováci. Koncert ve vzdušném prostoru tohoto kostela se povedl, i když jsme dávali pouze kratší program kvůli nižší účasti diváků. Po koncertě s námi posluchači debatovali o turné, vzdělávání našich zpěváků a zajímali je další podrobnosti. Povídání nám zpříjemnily čaj a sušenky připravené organizátorem. Poslední večer v Londýně se vydařil. Ráno jsme se rozloučili, předali dárky sestrám od sv. Marie Eugene a vyrazili na sever směr Manchester.
8.12.2010 Stoke on Trent, Roaches
Další koncert pořádala houslistka Šárka Skučková, která s Bonifanty dlouhodobě spolupracuje. Vystupovala s námi například v srpnu na koncertě v Senátu. Momentálně pracuje v třistatisícovém městě na severozápadě Anglie Stoke on Trent, odkud pocházela také většina rodin, u nichž jsme byli ubytovaní.
Před koncertem pro nás Šárka připravila krásný výlet do přírody. Asi 20km od města se rozkládají sklanaté kopce Roaches. Po obědě v místní indické restauraci jsme se tam vydali, abychom se trochu protáhli v přírodě. Po osmi dnech strávených ve městech a na cestách to byla vítaná změna. Počasí nám přálo, slunce v mrazivém dnu rozzářilo zasněžené pláně kolem skalnatých vršků. Kluci se do autobusu vrátili rozesmátí a s červenými tvářemi.
Samotný koncert se konal v kostele St. Paul‘s na předměstí New Castle under Lyme. Bylo to velmi přátelské místo s atmosférou komunitního centra, kde jsou lidé zvyklí se potkávat a pomáhat si. Ctihodné dámy z místní kongregace nám připravily večeři a ochotně se nabídly také ubytovat několik našich kluků, když dům, ve kterém měli bydlet původně, postihla den předtím havárie vodovodního potrubí.
Ve Velké Británii jsme poprvé, a tak je velmi zajímavé porovnávat atmosféru míst, kde vystupujeme a přístup místních lidí například s Francií, odkud jsme na britské ostrovy přijeli. Na koncertech je znát, že publikum je vnímavější a kostely jsou místy hlubokého rozjímání stejně jako středisky každodenního života. Přímo v hlavní lodi chrámu sv. Pavla jsme si mohli všimnout za lavicemi pro věřící dětského koutku s pastelkami a hračkami. Zároveň měl právě tenhle kostel citlivou adventní výzdobu, která umocňovala duchovní atmosféru místa a podtrhovala slavnostní ráz našeho koncertu.
9.12.2010 Liverpool, Ormskirk, Aughton
Po snídani v rodinách jsme pokračovali dál na severozápad Anglie do Liverpoolu. V poledne nás očekávali na střední škole v městečku Ormskirk (asi 12 km od Liverpoolu). Čekala nás prohlídka školy, společný oběd ve školní jídelně. Následovala série tří koncertů pro žáky školy a jejich učitele, kteří naše vystoupení odměnili bouřlivým potleskem. Angel’s Carol od Johna Ruttera si dokonce několik děvčat – členek místního školního sboru – zazpívalo s námi.
Z Ormskirku jsme pokračovali do Aughtonu, předměstí Liverpoolu, kde se konal dnešní hlavní večerní koncert v místním kostele Christ Church. Organizátorkou byla profesorka hudby na univerzitě v Manchesteru paní Eunice Woof, která je také nositelkou řádu MBI – Member of British Empire.
Tato vážená dáma nám zajistila perfektní přijetí místní obcí, a i když se sama zpozdila na cestě z Machesteru, bylo o nás perfektně postaráno. Samotná budova Christ Church byla velmi impozantní, až strašidelná. Vnitřek kostela byl ale stejně útulný a přátelský, jako tomu bylo v St. Paul’s, kde jsme zpívali předchozí den. Kostely v Anglii mají tu výhodu, že jsou narozdíl od těch v Česku vytápěné. Že by zde pramenil český sklon k ateismu?
Na tomto koncertě se zvláště vydařila Truvérská mše od Petra Ebena, kde se odvážně zhostil sóla na flétnu David Vlček. Kluci zpívali nádherný text mše tak procítěně, že mi z toho šel mráz po zádech a litovala jsem, že většina posluchačů nemůže rozumět tomu, co kluci zpívají. Byla jsem však brzy vyvedena z omylu.
Na závěr koncertu nás čekalo příjemné překvapení. Jeden z posluchačů pozdravil sbor i diváky v češtině. Poděkoval nám za krásný koncert a popřál šťastnou cestu po zbytek turné. Aughton je specifický svou vazbou na Českou republiku a české umělce. Už zde hostili pardubické RebelCanto a liberecký sbor Severáček. „Zde jste mezi přáteli“, přivítal nás pan Bruce Eastwood, který se takto milým způsobem ujal slova a zdůraznil, že jsme potvrdili skvělou pověst, která zde předchází české hudebníky. Bonifanti mu za jeho český projev nadšeně zatleskali.
10.12.2010 Liverpool, Brighton
Vánoční turné se pomalu chýlí ke konci. Čeká nás už jen jeden volný den a jeden koncert. Na cestě z Aughtonu jsme se zastavili ve známém přístavu Liverpoolu, kde nám byly doporučeny k prohlídce Albert’s Docks – doky z 19. století přebudované na obchodní a společenské centrum. Jejich návštěva byla skutečně silným zážitkem. Je to místo nabité atmosférou, sídlí zde galerie moderního umění, muzeum Beatles, jsou zde obchody s hodnotnými dárkovými předměty vyrobenými výhradně v této oblasti. Žádné plastové doubledeckery made in China jako v Londýně. Menší frekvence turistů se projevuje autenticitou místa, které bylo původně obchodním střediskem zaoceánských lodí. Liverpool je díky své historii a poloze kosmopolitním městem, kde to opravdu žije. Navíc, co nás zejména zaujalo, nachází se tu největší protestantská katedrála na světě, která je také nepřehlédnutelnou dominantou města. Zastavili jsme se tam, když už jsme Liverpool opouštěli a rozhodně to stálo za to. Sbormík nezahálel a hned ukořistil kontakt na osobu, na kterou se příště obrátíme, abychom si zde mohli zazpívat, protože Liverpool rozhodně stojí za delší návštěvu, než bylo tohle krátké zastavení.
Cesta na jih do Brightonu nám trvala zbytek dne. Cestou jsme zhlédli všechny krváky a pohádky, co nám ještě zbyly, a kochali se zajímavými výhledy za okny autobusu. Do Brightonu jsme přijeli už za tmy. Na první pohled bylo zřejmé, že tohle město je co do živé atmosféry města dalším vážným konkurentem Londýna. Tím, že jsme měli na Brighton více času, většina kluků (zejména těch starších) se shodla, že to bylo nejlepší místo v Anglii, které jsme navštívili. Pro začátek jsme měli více než stylové zázemí. V Brightonu je nejvíce hudebníků na kilometr čtvereční v Anglii, nachází se tu několik univerzit a hudebních institutů. Naším stanovištěm bylo nahrávací studio Under the Bridge, kde nás přivítala neuvěřitelně přátelská majitelka Jackie. Dostali jsme k dispozici dvě místnosti, kde jsme si mohli odpočinout, občerstvit se, než se půjdeme ubytovat. Ubytování a koncert organizovala v Brightonu studentka zpěvu původem z Řecka Eirini Tornesaki. Ubytováni jsme byli v bytech jejích kamarádů – většinou studentů hudby. Kluci tak získali další zajímavou zkušenost z prostředí života studentů v zahraničí.
11.12.2010 Brighton
Měli jsme celý den, abychom si užili Brighton se vším, co nabízí, a nebylo toho věru málo. Je to město, které je tradičním letním sídlem anglických králů a královen. Svůj monumetální palác v orientálním stylu si tu postavila také královna Viktorie, s níž jsme se seznámili už v Londýně. Centrum města se rozkládá přímo na pláži v několika na ni kolmých ulicích. Ty jsou plné originálních obchůdků s nejrůznějším zbožím, hodně rozšířené jsou tu i různé second handy se vším možným- nábytkem, oblečením, hudebními nástroji. Ale najdete tu také desingové obchody a známé značky a módní návrháře.
Brighton Unitarian Church, kde jsme večer zpívali, byla klasicistní budova v centru města na rušné pěší zóně. Závěrečný koncert turné se nesl ve znamení uvolnění a pohody. Kluci si koncert velmi užívali. I sbormistr vypadal nakonec spokojeně, a to už je co říct! 😀 Z kostela naše kroky mířily přímo do autobusu, kterým jsme se vydali na noční cestu domů z přímořského letoviska do zasněžených Pardubic.
Dirigent, sbormistr: Jan Míšek
Klavír, varhany: Jarmila Kubátová
Zdravotník: Lukáš Málek
Doprovod: Kristýna Hypšová – manžerka („překladatelka, palubní průvodčí, navigátorka, kuchařka, povzbuzovatelka, utěšitelka, uspavačka“)
