Parádně vyhajaný se probouzíme do prvního úplně (ale fakt úplně) volnýho dne na turné. Pořádná snídaně – tady to je super, že nám vařej fakt thajsky. Kolem jedenáctý si dáváme sraz. (Jako) vůbec netušíme, co budeme dělat (no, ale když vám řeknou, abyste si nezapomněli plavky a krém na opalování, tak je přece jasný, že se nejede hrát hokej!)
Sbormiš s Ondrou dost dlouho něco řešej, už jsme z toho trochu nakrklý. Pak ale přijde Carolina a konečně se to vodbrzdí. Nasedáme na polokrytý korby třech malejch náklaďáčků. (Tohle ale rodičům neříkejte, nebo se zvencnou). Je to fakt adrenalin. Předjížděj nás motorky a proplítáme se neskutečným dopravním chaosem. Jo s těma motorkama už jsem vám to chtěl napsat dávno: jezdí se bez helmy (má ji jen vobčas někdo a je tady za hujera) a běžně vidíte na motorce tři dospěláky a na nádrži posazený dvouletý dítě. WOW! To by bylo, takhle se projet po Pernštýňáku!
Takže jedeme. Cesta trvá asi půl hodiny, vystupujeme v přístavu. Ještě, že máme Carolinu. Anglicky tu nikdo neumí, je tu strašně moc lidí, hned se k vám nahrnou prodejci nejrůznějších nesmyslů a každej vás chce někam odvézt. A pak to přijde. Loď. Fakt se poplavíme lodí. Nadšení ale rychle opadne. Dneska jsou slušný vlny a tahle lodička není žádnej trajekt. Houpe to jak blázen a vychutnávaj si to jen vopravdoví šílenci (třeba Dave Janeba a Dan Klukas). Sem tam někdo zaskóruje, naštěstí přes palubu.
Po hodině plavby se před náma vyloupne ostrov. Skalnatý břehy, bílý pláže a průzračná voda. Takhle nějak si představuju voraz. Z malý kocábky přesedáme do člunu, kterej nás veze ke břehu. Připadáme si jako Kryštof Kořínek, totiž Kolumbus. Ze člunu skáčete přímo do vody, i v botách a oblečení. Nic jinýho vám nezbejvá, ve vteřině jste po pás mokrý.
Před náma je malá soukromá pláž, kterou vlastní ňákej kámoš Caroliny. Tohle si nechte vyprávět. Neexistuje na světě lepší místo k vykoupání. Máme to celý pro sebe. Sbormiš nás chce vzít na procházku do džungle, ale místní mu to rozmluvěj, páč tam sou kobry. Tak se tam (šílenec) vydává na vlastní pěst. Prostě mi to nedalo a plížil jsem se za ním. Takže vím, že žádnou kobru nepotkal, ale kecá, že tři ulovil.
Ještě malý čerstvý kokosový osvěžení a den se nám krátí. Tady se stmívá strašně brzo. Kolem sedmý už je normálně tma. Takže hop na člun, šup na loď (tentokrát už to tak nehoupe) a vyskočit na náklaďáky. Jo, ale pozor. Cestu nám zdramatizuje monzun. Nestačíte ani napočítat do deseti, setmí se a je to tady Neskutečnej slejvák a my na korbě. Reflexivně vytahujeme pláštěnky, ale to stejně nemá smysl. Fakt to teď nezávidíme těm prckům na motorkách…
No, úplně durch jsme zpátky v hotelu a tak utahaný, že už nezvládneme nic víc, že se jít svalit do postele…
P.S.: Sbormiš říkal, že si máme dát sprchu, ale fakt nechápu proč, když se každej den koupeme v moři?!?