To to letí, už jsme tady tejden. Dnešek – to je takovej klid před bouří. Vstáváme zase až v půl desátý. Po snídani si čteme vzkazy z domova. Trochu jsme naštvaný, že tady nefrčí internet. Je to tak na přečtení zpráv. Máme pro vás připravený super videa a fotky, ale nedaří se nám je aploudnout… Kluci navíc internet nemaj vůbec, tak nemůžou odpovídat. Vydržte a pište dál!
Kolem jedenáctý konečně dojde na plavky. K moři to máme 300 metrů. Písečná pláž je skvělá. Nemůžeme tady bejt dlouho. Dneska slunce docela pálí a máme před soutěží. Chvilku poplaveme, zablbneme, ale i ta chvilka je fajn.
Po poledni jdeme chvíli šopovat. Teda – ještě, že tady ty stánky jsou. Včera v jednom sbormiš pět minut před koncertem koupil buben na Gorale. Nejvíc nás fascinujou trička: v Thajsku má každej den svou barvu. V pondělí je to žlutá, v pátek modrá. A správně by tak všichni měli bejt oblečený. No, každej den si kvůli tomu vyměňovat tričko? To snad ne!
Sbormiš nás překvapí malým občerstvením. Už jste někdy měli čerstvej kokos? Mačetou vám ho otevřou, čerstvý kokosový mlíko je fakt pochoutka a ta dužnina! Měkká a vláčná!
Odpoledne si před koncertem dáváme chvilku na lůžku, k večeru nás čeká koncertní maraton. Každej sbor se představí krátkým vystoupením. Líběj se nám hlavně Indonésani. Maj k tomu zpívání skvělou chorošku a zpívaj tam moc pěkný holky. Dneska to má vyznít pohodově, tak dáváme Sedláka, jak jinak… ?
Pak další překvápko. Nejdřív to vypadá na procházku k moři, ale vyklube se z toho večeře u moře. Je příliv, dáváme si nudle a rejži po kolena ve vodě. To je fakt zážitek. Ještě si v moři zazpíváme a alou na kutě…