Dosáhnout náročného cíle se zpravidla podaří nikoliv snílkům, ale naopak zapřisáhlým realistům, vybaveným pracovitostí, nadáním a pílí.
O své cestě za snem a o vynaloženém úsilí k jeho dosažení a dosahování uvažuje sbormistr Jan Míšek.
Chlapecký sbor Bonifantes vstoupil do své 19. umělecké sezony. Ta se v tomto případě zcela kryje se školním rokem, neboť jak koncertní sbor, tak všechna ostatní uskupení působí pod hlavičkou stejnojmenné základní umělecké školy.
Při letmém ohlédnutí získáte dojem, že se Jan Míšek jako sbormistr narodil. Od svých šesti let zpíval v hradeckém sboru Boni pueri, jako sbormistr se tam přípravných oddělení ujal už ve svých třinácti. Brzy nato vedl tři další sbory a v několika zpíval. Nikdy mu nebylo vlastní uhnout, polevit, nechat věci usnout nebo je odložit.
„Člověk musí své svěřence zaujmout, aby se práci věnovali intenzívně – a toho lze dosáhnout pouze upřímným zájmem a zkušenostmi. A ty sbírám neustále.“
Beze zbytku svou cílevědomost a pracovitost uplatnil ve chvíli, kdy se rozhodl založit v Pardubicích chlapecký sbor. Nenechal nic náhodě: osobně obešel všechny pardubické základní školy – a na první zkoušky mu přišlo přes 250 kluků. Během několika let se propracovali k úspěchu na všech důležitých soutěžích v Čechách a mnoha v zahraničí, sbor s mimořádným ohlasem absolvoval turné do USA, Kanady, Japonska a dalších zemí.
Výrazným přelomem byl pro Jana Míška a Bonifanty rok 2009. S dosavadního „sbormiše“ se stal zřizovatel a umělecký ředitel Základní umělecké školy BONIFANTES. I do této profesní a životní etapy vložil a stále vkládá veškeré své úsilí.
„Sbor, tak jak my ho s kolegy a spolupracovníky vnímáme, má na kluky blahodárný vliv. To, že je naučíme zpívat je jakýsi vedlejší produkt, snažíme se z kluků vychovat aktivně žijící lidi, svědomité a zodpovědné. Jednou pro ně bude třeba takovýto vstup do života důležitější než to zpívání samostné.“
V mnohém je pro charakter směřování sboru příznačné právě absolvované vkročení do nové umělecké sezony: koncertní sbor Bonifantů provedl v Kuksu, v tamním Lapidáriu, obklopen originály soch Matyáše Brauna, čtyřicetiminutovou skladbu Radka Rejška, inspirovanou právě tímto cyklem soch ctností a neřestí. V úvodu koncertu zazněla také Missa propria takřka dvorního skladatele Bonifantů Jana Jiráska.
Volba takového repertoáru a způsob jeho zvládnutí svědčí o tom, že ani po letech sbormistr se svými svěřenci a spolupracovníky neuhýbá a nenadbíhá, a to ani v dramaturgii, ani v kvalitě a náročnosti přípravy.
