Tak dneska to je vobráceně. Moje rodina budí mě. Nějak jsem večer nemoh usnout, jak jsem se těšil na dnešní koncert. Dneska zpíváme v parádní TOBU Friends Hall.
Ráno jsem fakt ňákej zpomalenej, a honem si nemůžu vzpomenout na dresscode. Určitě to bylo něco červenýho a ňáký kalhoty. To je přece jasný, bez kalhot by mě nepustili do metra. Tohle je vůbec takovej systémovej problém. Proč musíme mít himlhergot sto různejch triček. Jako by nestačilo jedno. Kdo si to pamatovat, co si vzít na sebe? Řeším to každý ráno!
Rodiče nás přivezou přímo ke koncertnímu sálu. Je to teda parádní stodola. Dokonalá akustika, jako k natáčení. Zpívaly tu všechny supersbory. Jitro, Vídeňáci, Kreuzchor, America Boyschoir, Malčiki Moskva, Tomannenchor… A teď my.
Sbormiš je na zkoušce nějakej akční, asi nás chce po tom včerejším sprduňku vyhecovat. Ale ani nemusí, jsme namotivovaný až moc. Zkouška dobrý. Pak ještě několik oficialit, však to znáte. Pak někdo z kluků hlásí, že nemá kroj. „Teď tady byl a je pryč“. Jasný, ve vlaku mě přepadli Japonci a ukradli mi motýlka. 😃. … To se ví, že se kroj našel. Pověšenej na záchodě na dveřích. Asi si tu situaci všichni dovedete představit 😉
Konečně se to spustí. Nejdřív zase máme předskokany, pak jdem na to. Šlape to jako hodinky, zpíváme na plný pecky. V první půlce tentokrát na cílové čáře Jirásek těsně za Orffem, ale podle mě to je jen tím, že se v Orffovi víc řve a Kudrna víc hází dredama. Ale bravo sklidí voba.
Druhá půlka je složená jen z český hudby. Sbormiš furt mluví vo nějakým tom umění a že musíme zpívat ty klády, ale stejně vždycky největší aplaus sklidí přídavek Jede sedlák. Tak zas nevím.
Po koncertě je, no trochu tápu, jak to popsat. Asi hodinu jsme voblejhaný lidma. Chtěj podpisy, fotky, cédéčka… Je to šílenství. Ale strhne mě to a vlastně si uvědomuju, že mě to baví. Ne, vážně, jsou to okamžiky, na který se nedá zapomenout.
Takže, poslední koncert je za náma. Rodina mě chce vzít na nějakou super japonskou večeři. Vůbec se mi z Japonska nechce. Eště bych tu pobyl. Snad se sem ještě někdy podíváme. Sbormiš zvláštně přimhouří voči. To už znám. Myslím, že tu nejsme naposledy…
Nejnovější vzkazy