23. dubna 2017

Tak dneska to je vobráceně. Moje rodina budí mě. Nějak jsem večer nemoh usnout, jak jsem se těšil na dnešní koncert. Dneska zpíváme v parádní TOBU Friends Hall. Ráno jsem fakt ňákej zpomalenej, a honem si nemůžu vzpomenout na dresscode. Určitě to bylo něco červenýho a ňáký kalhoty. To je přece jasný, bez kalhot by mě nepustili do metra. Tohle je vůbec takovej...

22. dubna 2017

Tak co, už jsou vzhůru? Probouzím se ve svý japonský rodině. Ten nade mnou eště chrní, ta pode mnou taky. Abyste rozumněli: moje japonská rodina má stejně jako většina japonskejch rodin strašně malej byt. Já vůbec nechápu, jak tady na těch čtyřiceti metrech čtverečních můžou žít. A k tomu vezmou na přespání mě. Ale maj to dobře vymyšlený. Postel je třípatrová,...

21. dubna 2017

Na tomhle turné není dne, aby se nestalo něco neuvěřitelnýho. Ráno se nese ve znamení velkýho vyklízení pokojů a balení. Dneska se totiž musíme s Olympijským centrem rozloučit a stěhujeme se na druhou stranu Tokia. Vyplňujou se moje chmurný představy, ten kufr kvůli těm dárkům prostě nezavřu. Zachrání mě až Ondra The Perfect One, kterej mi jako zkušenej matador...

20. dubna 2017

Vstávat a cvičit. Sbormiš nás budí už před sedmou, honem běžíme na rychlou snídani a vyrážíme ke stanici Yoyogi-koen. Máme sekyru, páč se (nechci bonzovat, ale hlásit se to musí) Honza Bednář vracel pro bundu, kterou zapomněl na pokoji. Nejdřív jedeme dvě stanice metrem. Sawako nás dopředu varuje, že takhle po ránu bude metro našlapaný a že nás tam budou muset...

19. dubna 2017

Máme tady další, celkově už sedmej den turné. (Cože, to už jsme tejden na cestách? Utíká to nějak moc rychle). Ráno se strojím, ale je to nějaký divný. Asi mě v noci přepadli lichožrouti, nemůžu najít žádný dvě stejný ponožky. Moment! Že by? No, jsou si podobný, ale jak to, že jsem tu jednu už měl na sobě a ta druhá je čistá? Teď slipáčky. Kampak se zatoulaly?...

18. dubna 2017

Teda, to byly sny. Nejdřív se mi zdálo, že jsem se ztratil v tokijským metru. Pak mě kluci našli, ale zase jsem neměl lístek a nechtěli mě z něj pustit (tady ho musíte dát při východu z metra do takovýho turniketu, jinak se ty dvířka nevotevřou). Tak jsem ho hledal po všech čertech. Byl schovanej v automatu na sušenky. A když jsem se konečně z toho střeženýho...