V pátek 22. 4. vyrazil po páté hodině z Pardubic autobus s 18 malými Bonifanty. Doprovod jim dělalo několik rodičů, vyučující a „paní kancelářka“.
Ubytovaní jsme byli na Seči v penziónu Plynostav a v pátek nás kromě večeře čekal ještě další program. Část orchestrální suity Peer Gynt od E. Griega nazvaná Ve sluji krále hor nám posloužila jako odrazový můstek pro další hudební, výtvarné i taneční tvoření po celý víkend. V pátek jsme si skladbu poslechli a kreslili, jak si představujeme tajemnou jeskyni v horách i podobu jejích malých obyvatel – skřítků. Společnost malých Bonifantů tak brzy doplnila celá řada stvoření – malá i trochu větší, mladá i velmi stará (někteří prý zrovna slavili sto osmdesáté narozeniny), vousatá, plešatá, veselá i smutná, tančícící i ničící. Podařilo se nám také rozluštit speciální skřítčí hudební písmo, a tak jsme mohli nahrávku doplnit i vlastním rytmickým doprovodem. A pak už byl čas jít spát. Přečetli jsme jeden příběh z Mikulášových patálií a nechali si zdát o sluji krále hor…
V sobotu ráno po snídani už nás čekala práce. Opravdu jsme nezaháleli. Po společném rozezpívání jsme se všichni dohromady i rozděleni na jednotlivé ročníky učili nové písničky o notách, ale také jsme se pilovali hudební pohádku o Karkulce, která zazní na blížícím se koncertě.
Po obědě jsme vyrazili na výpravu do skutečné sluje. Na hrázi sečské přehrady byl den otevřených dveří a my doufali, že si tak budeme moci vyzkoušet, jak se cítí skřítci žijící v nitru hory. Podařilo se. Dostali jsme se do strojovny i revizní šachty uvnitř hráze. Viděli a slyšeli jsme sílu vodního živlu. Počasí nám přálo, a tak jsme si užili i procházku kolem přehrady, která byla díky tomu obohacena o větší množství kamenů (bylo potřeba patřičně prověřit sílu ledu). Závěrečným zpestřením pak byli rodiče i paní učitelky přelézající plot. Bonifanty nezastaví na jejich cestě žádná překážka.
Po večeři se dostaly ke slovu opět pastelky. Znovu jsme si poslechli, jak si E. Grieg představuje sluj krále hor, a pustili se do výroby skřítčích masek. Skřítkové, kterými se začala za necelou hodinu hemžit naše zkušebna tak byli tentokrát skuteční. A pustili se do tance. Jestli jste někdy pochybovali o tanečním nadání vašich „skřítků“, byla to chyba. Pak už nás čekala jen večerní trojkombinace: mytí, čtení, spánek.
V neděli dopoledne jsme sice byli už trochu unavení, ono vstávat každý den v šest a sledovat s kamarády Kozí příběh unaví i člověka, natož skřítka, ale přesto jsme pilně pracovali. Zpívali, hráli na flétnu a došlo i na řešení úkolů z hudební teorie. Svíčková k obědu naštěstí naše síly obnovila. Dobalili jsme poslední věci, skřítci byli odměněni za své celovíkendové snažení a jelo se domů.
Soustředění se nám moc vydařilo, udělali jsme na něm spoustu práce a už teď se těšíme na to týdenní letně prázdninové, na kterém už snad konečně bude i ta stezka odvahy.
Alassëa, Erumaxë a Ainë
P. S. Pro jistotu uvádíme i naše lidská jména: Broňa, Stáňa, Iva.
