9. června 2001, tedy pouhý rok a půl po svém založení se Chlapecký sbor Bonifantes zúčastnil své první mezinárodní soutěže. V rámci festivalu Svátky písní (Festa musicale) se konala soutěž Iuventus mundi cantat. Bonifanti bojovali ve třech kategoriích. Ve dvou získali stříbrné medaile, nejprestižnější kategorii smíšených chlapeckých sborů vyhráli.
Je sobota 9.6. krátce po 17. hodině a já sedím v hale olomouckého zimního stadionu. Jsem tu spolu s 50 členy Chlapeckého sboru Bonifantes z Pardubic. My všichni ale tvoříme jen malou část po střechu naplněného stadionu. Sešli se tu ne příznivci hokeje, ale stovky zpěváků z Evropy i Asie, aby si vyslechli vyhlášení výsledků 26. ročníku soutěžního festivalu pěveckých sborů – Svátky písní Olomouc.
Hlavou mi teď běží celý dnešní den. Ranní tříhodinová cesta autobusem za naprostého mlčení – – kluci dobře vědí, že hlasivky se nesmějí unavit. Intenzivní půlhodinka studia partitur soutěžních skladeb, pak krátká zkouška, soustředěné rozezpívání a už netrpělivé čekání na to, aby mohli co nejlépe předvést pečlivě nacvičený soutěžní repertoár.
Krátce před 11 hodinou pak 40 kluků v zářivě červených vestičkách spolu s 10 členy mužské složky a svým sbormistrem Janem Míškem suverénně nastupují na podium auly Filosofické fakulty před 5 člennou porotu. Už první tóny daly vědět, že dnešní vystoupení sboru “sedlo”. Velmi dobrý zvuk, prvotřídní výraz, jistota a lehkost provedení. V duchu jsem se musela pousmát, jak všichni zpěváci visí očima na sbormistrovi, jak napodobují jeho gesta, jak podle jeho pokynů relaxují mezi jednotlivými skladbami…
Po 4 skladbách ve smíšené sestavě (soprán, alt, tenor, bas) se muži přesunuli do hlediště sálu, aby podpořili kluky, kteří zůstávají, protože hned navazují v soutěžení v kategorii chlapeckých sborů (soprán, alt). Vypětí z prvního vystoupení začíná být znát, ale je vidět, jak kluci bojují o každou notu a jak profesionálně výrazem přebíjejí únavu. A mohou být všichni spokojeni. Ostuda to rozhodně nebyla. Odpoledne se pak ještě role obrátily a chlapci šli podpořit své starší kolegy při soutěži mužských sborů. Na náměstí pak všichni na chvíli zapomněli na umění a kochali se prohlídkou výstavy historických automobilů, kde byli (stále ještě oblečeni v koncertních krojích) vděčnými objekty k fotografování. No a pak už všichni společně sedíme na zimním stadionu.
Nepopsatelný hukot v zaplněné hale se ještě stupňuje, když jsou na plochu před podium pozváni sbormistři všech zúčastněných sborů. A pak už se vřava ztišuje v očekávání verdiktů poroty. Vyhlašují se vždy bronzové, stříbrné a nakonec zlaté medaile v jednotlivých kategoriích. Každé vyhlášení doprovází nadšený jásot oceněného sboru. Důvod k jásání mají i Bonifanti – nejprve když si sbormistr jde pro stříbrnou medaili v kategorii mužských sborů, pak když si vystupuje na podium pro stejné ocenění i v kategorii chlapeckých sborů. A už přichází nejvíce očekávaná kategorie smíšených chlapeckých sborů.
Přestože sbor zazpíval výborně, je to vůbec první soutěžní vystoupení Bonifantů a teprve šesté vystoupení ve smíšené sestavě vůbec. A tak se sbormistr snažil už několik dnů předem zabránit zklamání kluků nad výsledkem soutěže upozorňováním na kvalitu soupeřů, na krátkou dobu existence Bonifantů. Jako cíl vystoupení kladl ukázat hudební veřejnosti, že v Pardubicích vznikl chlapecký sbor, který bude brzy aspirovat na místo ve špičce chlapeckého zpívání. Kluci tedy počítají tak s čestným uznáním. Jejich otázky “co kdyby přeci jen dostali nějakou medaili?” sbormistr důrazně zamítá.
Konferenciér vyhlašuje bronzovou medaili v kategorii smíšených chlapeckých sborů – sbor…. z Varšavy. Výsledek bude tedy lepší, než jsme čekali! Stříbrná medaile – sbormistr začíná zářit, že si půjde pro třetí stříbro – … Páni kluci z Litoměřic. Je to jasné!!
Řev z naší “střídačky” nekončí. Sbormistr s páťákem Ondrou přebírají zlatou medaili a diplom za 90 bodů ze 100 možných. Jen horko-těžko zabraňujeme klukům, aby přeskočili přes mantinely a hnali se za svým sbormistrem. Vypadá to, jako by chtěli zbořit stadion. Naštěstí už je vyhlašování u konce a tak se svého sbormistra brzy dočkali. Každý si chtěl sáhnout na medaili, prohlédnout si diplom. Šťastné obličeje ještě honem zachycujeme na fotografie a pospícháme zpět do Pardubic, podělit se o radost s rodiči.Ačkoliv klukům ještě nedochází, co teď bude následovat a my dospělí se tomu bojíme uvěřit, verdikt zní jednoznačně. Zlatá medaile – Chlapecký sbor Bonifantes Pardubice!!!
A tak po dvou letech existence sboru, po pouhých několika měsících práce ve smíšené sestavě, si Bonifanti přivážejí ze své první soutěže hned zlato a vítězství v kategorii. Neuvěřitelně rychlý vzestup sboru, oceňovaný nejen pardubickými rodiči, kteří své kluky sledují na četných koncertech, ale teď i hudebními odborníky. Dřina na zkouškách a soustředěních najednou dostávají smysl, tátové začínají být pyšní na kluky, kteří se věnují poměrně neobvyklému koníčku. V Pardubicích roste výborný chlapecký sbor.
Za to všechno si zasluhuje ocenění nejen čtyřiadvacetiletý sbormistr Jan Míšek a jeho spolupracovníci, ale i všech 200 Bonifantů a jejich rodiče.
Dnešek byl úžasný den pro všechny jmenované a jsem moc ráda, že jsem mohla být u toho.
Pavla Štěpánková
