Vážení rodičové, dámy a pánové,
nejprve mi prosím dovolte srovnat pár nedotažených věcí z mého prvního pokusu o on-line zpravodajství. Nejprve bych Vám chtěl poděkovat, že po přečtení deníku z Itálie stále navštěvujete tyto stránky. Hlavně chci poděkovat všem lidem, kteří mou tvorbu inspirovali a pomohli napsat a opravit. Jmenovitě Mikuláši Zouvalovi za velkou morální podporu, psaní a opravování, Janu Chybovi za velkou morální podporu a opravování a Jarmile Kubátové za pomoc při opravování a ostatním spoluzpěvákům za náměty.
S poděkováním a přáním přežití tohoto článku
David Janeba
Kapitola první, Den 5
Hůůůaaa. Probouzím se, zatímco někde v prostoru maminka finišuje s přípravou snídaně a svačiny pro Francouze. Vykloním se z postele a shlížím na dvě postavy pode mnou. Ucítil jsem mamčinu ruku na noze. Vstávej. Když jsem se vyhrabal z postele a na budíku našel čas 6:50, protočily se mi panenky. Když jsem však v zorném úhlu svého pohledu našel šest cizích kufrů, vše mi pomalu došlo. Dneska odjíždíme na Pecku. Došel jsem vzbudit Francouze slovy “Good morning boys”. Dostalo se mi něčeho, co mi jako pozdrav nepřišlo. Ale kdyby mě někdo budil, tak ze sebe asi dostanu taky jenom “Uuuaaah”. Připravili jsme snídani a za mého povykování “Hury up, we are going to be late” přes půl hodiny snídali. Nakonec se mi povedlo v osm hodin je dostat i s kufry ven. Když jsme se jako banda se sedmi kufry nezadržitelně řítili k Deltě, obrátil se na me jeden z mých hostů a začal mi vysvětlovat, že si zapomněl taštičku přes rameno. Dalšími anglickými frázemi Vás nebudu zatěžovat, jelikož jsem si jist, že toto čtou i lidé angličtinou nepoznamenaní. Nakonec jsem se domluvil, že zbytek vyrazí k Deltě samostatně, aby alespoň oni byli “včas”. Já s mým hostem jsme vyrazil k zpět k domovu.
Taštičku jsme našli a s vypětím všech sil jsme dorazili k Deltě těsně po první partě. Zde jsme se střetli se dvěma skupinami. Jedna tvořena francouzským sborem a druhá Bonifanty a jejich rodiči. Naneštěstí se obě překrývaly a při organizování odjezdu Francouzů po jejich trase do Brna a vrcholící přípravě na náš odjezd na soustředění na Pecku byl trochu zmatek v kufrech. Na poslední chvíli jsme zachraňovali nejen kufr Kryštofa, ale dokonce i malou chybičkou i sbormistrův kufr, který si to pomalu, ale jistě mířil do Francouzského autobusu.
Nakonec všechen zmatek byl zažehnán a my se mohli těšit z bezproblémového odjezdu Francouzů i nás. Zamávali jsme maminkám a tatínkům se slzou v oku a vydali se na strastiplnou cestu. O té Vám budu muset lhát, že proběhla bez problémů, protože pravdě nebudete věřit. Nejdříve se vedle cesty začali zvedat malé postavy s chapadly a nad hlavou se nám objevilo UFO. To nás vtáhlo do svých útrob a my se naštěstí pomocí důmyslného rozdělovače částic a fázového hyperneutralizátoru probojovali na planetu XXPK-1930, kde jsme vyměnili Kryštofa za loď Enterprise, na které jsme se dostali zpět na Zem a zde díky přestavění lodi na provizorní dopravní prostředek na Pecku.
Od sbormistra jsme jako příjezdní dar dostali malou informační zkouštičku. Po předání informací typu “nemalujte exkrementy po zdech záchodu”, nebo “nemočte za chatku”, nám popřál dobrou chuť a my se rozutekli k obědu. Po výborném jídle jsme si místo poledního klidu dali zkoušku, abychom dohnali ztracenou dopolední tříhodinovku. Malý odpolední program, který obsahoval vybalování a malé fotbalové utkání, proběhl k radosti všech. Poté hurá na večeři pohlídat malé kluky, aby vše snědli, a zas na zkoušku. Ta byla velice vzrušující, takže obyčejná. Po zkouštičce jsme se začali postupně mýt a čistit zubáky a přesto jsme to stihli “jen tak tak”. Protože jsme borci a vzorní zpěváci, tak jsme to všechno stihli do večerky. A první den byl za námi.
Kapitola 2, Den 7
Dnešní den začíná jako každý jiný den soustředění. Budí nás velmi příjemný hlas Soni. I když je vstávání velmi těžké, nechal jsem se přesvědčit sbormistrovým počítáním “10, 9, 8, …”. Zareagoval můj pud sebezáchovy a já byl venku v rekordním čase. Spolu se mnou se ven dostali i ostatní ze strachu z několikanásobných rozcviček. Všichni jsme ale přežili maximálně s bolavýma nohama nebo zelenými kalhoty ( Maminky těšte se !!! ). Snídaně a hurá na tříhoďkovou zkouštičku. Zkouška se nám podařila uhrát na docela uspokojivý výsledek.
K obědu po dobře odvedené práci jsme dostali zapečené vajíčko, brambor a něco, co asi mělo být jako zeleninová omáčka. Následoval polední klid. Jako vždy spíše osobní volno všude jinde než na chatkách. Poté jsme se kolem druhé hodiny rozdělili na dvě skupiny sopráni + alti (SA) a tenoři + basi (TB). SA měli na programu IQ testy. TB měli v plánu jít na hodinku zkoušet. IQ testy našich zpěváků vyústili ve svědící hlavu. Ač jsme tento syndrom přisoudili pokusu o myšlení, musela se Kryštofovi zkontrolovat hlava. Celý stan, kde probíhal IQ test, byl po dobu kontrolování Kryštofa neprodyšně uzavřen. A nahoře ve zkušebně se zatím před TB postavila Káča a s úsměvem a rozpačitým pohupování začala: “Kryštof si stěžoval, že ho při IQ testu svědí hlava” smích “Tak jsme mu ji zkontrolovali áá zjistili jsme, že má nó” -teď přišel okamžik pravdy – “VŠI”. Všem dlouhovlasým slezl úsměv ze rtů. A první, co se ozvalo “Já toho Kryštofa uklikuju!” nám zase vrátilo úsměv na rty.
Když Káča domluvila, byli jsme posláni do karantény dokud všichni nebudou roztříděni. Sešli jsme se tedy všichni v párty stanu, kde probíhala hlavní akce. Všichni jsme zde seděli jak slepice na vejcích a vedoucí kolem nás poskakovali a hodnotili, jak si myjeme hlavu. Po hlavní fázi nám zůstali nenakažení, žijící s nakaženými a samotní nakažení. Okamžitě se stanovil postup deratizace. Při našem kontrolování zatím dorazil sbormistr, ač stále si stěžujíc na zácpu, s přípravky na odstranění vší. Vše se dalo do pohybu. Stěhovalo se, sprchovalo se a hrály se hry jako “Chodí veška okolo” nebo “Špalda veška na hlavičku, začala tam žrát”.
Na véču už byli všichni “ready” a v klidu jsme se najedli. A pak jako každý den následuje zkouška jen s jednou malou výjimkou. Sbormistr, než začal hrát, dlouze si prohlédl sbor a vydal ze sebe “Tak se musím podívat jak vypadá zavšivenej sbor.”. Všichni jsme se zasmáli, ale museli jsme se už věnovat zkoušce. Jinak myslím, že ze dneška stojí zato zmínit jen to, že sbormistr si stěžuje už třetí den na zácpu. My stále čekáme na dopisy od maminek a tatínků, ale jinak je vše fajn. Pac a pusu Vaši Bonifanti.
Kapitola 3, Den 9
Za dnešek mluví dopis, který byl zabaven na cestě do poštovní schránky. Pro bezpečnost Vaši i moji nebudu uvádět jména.
Milá maminko,
dneska nás zase budili strašně. Vtrhnou do chatky a pokud je nezabije smrad, pískaj jak potrhlí. Snídaně je pořád stejná a dost malá. Marmeláda, máslo, sýr. Už mi to leze krkem. Pak máme jen půl hoďky na to, abysme se připravili na zkoušku. Neboj mami, jsem hlavně zpěvák a na zkoušky chodím včas, protože se nemeju. Zatím si ale nikdo nestěžuje. Měli jsme vši. Ale teď máme zkoušky. Ráno zkoušíme tři hoďky. Obvykle zkoušíme 3+1 nebo A+uchazeči. Sbormistr už dlouho necihloval. Máme totiž zakázáno řikat sprostý slova jako kráva a máme řikat místo nich cihla. Takže jak říká sbormistr už dlouho neměl stolici. Jen nevím na co ji potřebuje? Není to na dojení krav? Tak jsme na něj koukali při zkoušce jak se tam kroutí. Fakt nevim proč. Nakonec to asi nevydržel a jel ji shánět. Zmizelo totiž jeho auto a zkoušku za něj měla Verča. Jako ne že bych si stěžoval, ale mohla bys mi mamči prosim napsat, kde se to dá sehnat? Kdyžtak můžeš poslat kapesný. Nějak došlo. A taky sím nějakou mňamku. Jo a taky odvezli … (jsem pod přísahou proto místo jmen píši tečky) na pohotovost. Když jsme na něj koukali při zkoušce, tak na tuty měnil barvy jak chameleon. Chameleon umí asi víc barev než jen zelenou, bílou a červenou ale neumí se ulejt ze zkoušky …(dotyčný) jo. Odpoledne jsme měli odvšivovací koupel. Museli nám mejt hlavu. Pak nám ji nastříkali ještě sprejem. Smrdělo to jako cihla. Lákalo to vosy. …(jiný dotyčný) zase šmidlá na housle a nesmíme ho rušit. Prej to je čelo. Tak jsme tam posedali a koukali jak hraje. Fakt kůl. Ale prostě nejvíc hustý je ten nástup. Písk a musíme přiběhnout. Řeknou se nějaké věci máme rozchod nebo odpolední program. Musím si ještě poskládat věci zpátky do chatky po leteckém dni.Čau …(autor)
Doufám, že Vás tento dopis zaujal. Pokud se po přečtení našeho deníku začínáte bát o své děti, ujišťuji Vás, že opravdu není proč.
S láskou Vaši Bonifanti
