Poslední noc v domě u pláže a v rodinách St. Mary Episcopal Church je za námi, odjíždíme na další štaci a připravujeme se na poslední třetinu turné. 

Máme volné dopoledne a část odpoledne, tak se rozhodujeme, co s časem. Vítězí “koniny”, tedy nakupování. Ještě se cestou stavíme na super oběd u Boley (všechno, jak Američani říkají organické, takže snad zdravé). Za oběd zpíváme Duchnu, tedy Duch národa. 

Nákupní horečka zase není tak hrozná, spíš odpočíváme a procházíme se. Zde je nutno podotknout, že i sbor je demokratická instituce, takže se pánové pro nákupy rozhodli v hlasování, dali přednost před návštěvou národního parku, na který by bylo málo času. Pojedeme tam v pondělí, až budeme mít celý den volný. 

O půl páté už jsme zpátky “v práci”, dnes máme koncert v Palm City Presbytarian Church. Prostor už známe, zkoušeli jsme tu předevčírem. Mají tu skvělé varhany, tak zkoušíme Credo z Missy Adventus od Petra Ebena a Exultate Deo Jurijuse Kalcase. Na turné je budeme dávat poprvé, moc se na to těšíme. Po zkoušce si naplníme žaludky a jdeme na to. 

Koncert zahajuje místní sbor, na závěr s nimi provedeme Hallelujah, he reigns. Je to trochu binec, ale lidi tleskaj (skoro do rytmu) a je to nakonec docela legrace. 

Další novinkou v programu je, že všichni (včetně veteránů) zpíváme “nahoře bez”, tedy zpaměti. Jak pánové nezkouší tak často jako mladší kluci, tak prý potřebují berle. Ale ukazuje se, že celý repertoár bez problému zvládnou. 

Po koncertě je rozdělování do rodin, které je lehce zpestřené jednou obětavou paní, která si k sobě bere 6 kluků. Má sice sedmimístné auto, ale nedošlo jí, že kluci budou mít taky kufry. Asi je tady normální, že se za oceán jezdí jen s batůžkem a koncertníma polobotkama. 

Dnešek byl docela poklidný, zítra strávíme den v rodinách a uvidíme se až na koncertě, tak kluci určitě něco napíšou…