Balení kufrů po 4 dnech není nic jednoduchýho. Zmačkaný hadrový koule totiž zaberou 3,14 krát víc místa, než vyžehlený prádlo. K tomu člověk nemusí bejt profesor matematiky, aby mu bylo jasný, jak asi naše ráno vypadá… 😀 

Ale nakonec slaví úspěch síla, všechny věci se nějak tak vešly a my (bohužel s půlhodinovým zpožděním, za který nemůžeme) vyrážíme k východnímu pobřeží. 

Ještě musíme  po cestě nakrmit naše patnáctimístný bestie, když v tom se nebesa otevřou a přichází zpráva, že se kufr našeho houslisty Zdeňka dorazil do hotelu, ze kterého jsme před hodinou odjeli. Další zdržení, musíme nějak zařídit, aby nás kufr následoval na východ. 

Pak už svištíme po dálnici, která protíná severní část Národního parku Everglades. Jedeme 3 hodiny jenom ROVNĚ. To je ale v Americe normální. 

Přijíždíme do školy Trinity Christian Academy, kde si dáváme oběd a malý koncert pro studenty. Po koncertě máme ještě před další štací hodinu volno, tak se stavíme jednom rozestavěném obchoďáku doplnit zásoby a pak už míříme do The Taylor Farmhouse Café. To je taková typická jižanská hospoda se zahrádkou, kde budeme dneska zpívat za večeři. 🙂 Máme dva bloky, je to trochu improvizace, ale s tím jsme dopředu počítali. Využíváme neformální atmosféru k tomu, abychom si vyzkoušeli novinky v repertoáru, které zítra budeme zpívat na oficiálních koncertech. Normálně tu hraje country kapela, takže lidi jsou zpočátku trochu zaskočený, ale vystoupení má úspěch. 

Akce má super atmosféru, o přestávce si dáváme večeři. K tomu jídlu: americká kuchyně fakt není moc zdravá, ale nám ty barbecue, fazole, kuřátka, prasátka a bejčci prostě chutnají. Některým i 3x za večer, takže začínáme mít strach, aby nás vůbec na konci turné pustili do letadla… 😀

Kolem půl deváté přejíždíme ke kostelu, kde si část z nás převezmou naši noví rodiče. Starší bardi se ubytují ve velkém pronajatém domě s 8 ložnicema a bazénem. 

Zítra nás čeká dvojáček (tedy dva oficiální koncerty), takže (samozřejmě po pravidelném večerním plavání) jdeme spát.