Tak jsem se včera strašně hádal s mámou vo tom, jestli si před odletem mám jít lehnout nebo ne. Sraz ve dvě ráno totiž není úplně ideální. Ale co se dá dělat, když nám ten vídeňák do Curychu letí už ráno… Nakonec to dopadlo tak, že jsem spát vůbec nešel. Vyhrál argument, že přece v Americe bude o sedum hodin míň, takže vlasně odjíždíme v pět odpoledne…
Cestu jsme ale všichni prospali. Z Vídně jsme ještě nikdy neletěli. Super krásný letiště! Nejdřiv nás čeká krátkej let do Švýcarska, piloti tomu říkaj letovej skok. Strašně bych se chtěl podívat do toho kokpitu a vyzkoušet si, jak se takový éro řídí. Ale sbormiš dal jasný instrukce: Nesahat na knipl…
Hned po příletu velká komplikace! Chybí nám jeden pas! Můj sborovej kámoš Miloš ho zapomněl v letadle. No, je to průšvih jako Brno. Přemejšlíme, jestli tady Miloše necháme, nebo ho dál pošleme poštou. Naštěstí se asi po hodině hledání pas našel. Sice nás to stálo 80 franků, ale snad to bude pro nás ponaučení…
No, nebylo. Deset minut na to hledáme další pas. K tomu dvě čepice a jednu šálu. Ach jo. Na tomhle budeme muset trochu zamakat.
Pak musíme projít kontrolama, my kluci jsme v pohodě, ale celníci si vyhmátnou Ondru Dokonala. Nechaj mu vlčákama vočuchávat ponožky, no to jim teda fakt nezávidím.
Nastupujeme do strašně velkýho Bójingu, je to fakt parník… Cesta je nějaká dlouhá, tak si ji krátíme filmečkama. Já s Marťasem a Zdenálem si dáváme náš oblíbenej Avatar. Je to pohodový cestování, až při přistání to nějak háže. Taky mám trochu strach, aby to pilot s tím zpomalováním nepřehnal.
Čeká nás průchod imigračním. To je největší šílenost. Přednáma ve frontách stojí tak patnáct set lidí, trčíme tam přes dvě a půl hodiny. Taky už hlásíme jednu ztracenou čepici, jeden bambula ji nechal v letadle. Naštěstí má sbormiš náhradní. Na imigračním si nás nějak vychutnávaj, Jáchym z toho hodí parádní šavli. Ale aspoň se nad ním úředníci slitujou a nechaj ho předběhnout skoro celou tu frontu.
Pak už se setkáváme s Michalem Šustem a jeho ženou Colleen a fungl novejma Fordama jedeme na véču do mexický restaurace. Venku je teda strašná prádelna, i když je už tma, tak je pořád skoro třicet stupňů… Skvělý mexický kuře s rejží a zeleninou nám spraví náladu z toho náročnýho cestování. Cestou na hotel jsme skoro všichni v autě usnuli.
Rychle se ubytováváme v jednom príma hotýlku (samozřejmě s bazénem) a honem na kutě! Dobrou s kobrou a zítra zase tady!!!
Nejnovější vzkazy