Dobrý ranko! To teda zas byla noc! Jsem celej pokopanej a furt jsem se budil kvůli nějakýmu mlaskání. Totiž: jsme ubytovaný po osmi lidech, apartmány maj 3 pokoje. Dvě velký ložnice a obrovskej vobývák s kuchyní. To pokopání je pochopitelný, vysvětlení má dvě zkratky: “Q” a “K”. “Q” je Queen size (čti to kvín sájz) – dost velká postel a “K” znamená King size (čti to king sájz) – fakt hodně velká postel. Teda když tam spíte sami. Na kvéčku spíme po dvojicích a na káčku po trojicích. A kdo se nevejde do zkratek, spí na rozkládacím gauči ve vobýváku. Já jsem vyfasoval prostřední flek na káčku, takže to si užívám stereo – zleva kopance a zprava mlaskání. Navokraj: víte, jakej je rozdíl mezi SA a TB? SA (soprán a alt) ze spaní mlaská, zatímco TB (tenoři a basi) chrápou.
Vstávám tudíž zmačkanej jak loňský noviny. Ale hlad mi dodá sílu dát se do kupy a rychle se voblíct. Máme sraz v apartmánu u sbormiše, kde už se připravuje snídaně. Sbormiš nějak není spokojenej s tím, jak jsem nevrle pozdravil při příchodu do společný místnosti, tak to všichni trénujeme. Třikrát projít dveřma a říct se zářivým úsměvem nahlas “gooood moooonink” vás probudí spolehlivě. Dávám si vajíčko, spešl slanej salám, barevný kukuřičný kolečka s mlíkem a zaleju to pomerančovým džusem. Koukám, že už je ze mě úplnej Američan.
Dopoledne jedeme na mši do jednoho hodně velkýho kostela, ale dneska nezpíváme. Maj to nazvučený na popinu, naše songy by se sem nehodily. Přijde mi to trochu škoda, ale je to tak zorganizovaný, no. Po mši se chvíli motáme po dálnici, hledáme místo na voběd. Na první pohled jednoduchej úkol, ale to by si naši řidiči – Ondra a Zdeněk – museli dát do navigace stejný cílový místo. Tak se trochu hledáme, nakonec se sťuknem na tom správným a můžeme si dát rejži s kuřecím a zeleninou. Dr. Pepper je samozřejmostí, to je teď drink číslo jedna.
Už jsme si zvykli na to, že všude přijíždíme pozdě, takže si jen prohodíme voblečení, znovu nasedáme do auťáků a vyrážíme do města Vero Beach. Fakt nechápu, proč se tady polovina měst jmenuje “něco… Beach”, i když leží třeba několik desítek kiláků vod pláže. Druhá polovina měst se zase jmenuje “Pálm… něco”, ale tomu rozumím, ty palmy sou úplně všude.
Mimochodem, na těch palmách fakt rostou kokosy, škobrtáme vo ně na každým rohu. Vím, že se to nesmí, ale musím aspoň jeden čerstvej a osobně sklizenej kokos propašovat domů. Šoupnu ho do kufru, zabalím do těch špinavejch slipáčů a fuseklí. Rentgen při kontrole na letišti nemá šanci!
Ve Westminster Presbyterian Church nás vítaj jako starý známý. Chlapi tady zpívali před rokem a půl a měli vobrovskej sukces. Dneska to je na nás. Je tady super akustika (to jako že ten kostel zpívá trochu i za nás) a my jsme nažhavený zazpívat co nejlíp to umíme. Všechno (no, skoro) vychází na jedničku. Při Hidydu (což je song, kde sbor na začátku odpovídá sólistovi “He did”) do toho daj Martin se sbormišem takovou sílu, že Martin málem rozmlátí piáno. Jako… nechtěl bych tady v tom městě bejt příští tejden ladičem pian …
Po koncertě poslouchám další instrukce, který začínaj větou: “čím dřív se sbalíme a navečeříme, tím dřív budeme v bazénu”. Nikdo mě nemusí moc pobízet. Pizzu spolykám bez kousání, už se vidím v plavkách! Ještě nás maličko zdrží malej dezertek – zmrzlina. Doteď jsme ji nesměli kvůli koncertům, o to sladčejc teď chutná!
Obvykle nám včasný příchody na sraz dělaj problémy, ale tohle není tenhle případ. V plavkách jsem asi tak za deset vteřin. Bazén je vyhřívanej, takže nevadí, že je venku teď při setmění už trochu chladnějc. Po vyráchání si eště čteme z mýho deníku, a pak už honem do postele, abysme byli svěží na zítřejší úplně volnej den a užili si ho.
Tak dobrou…
PS: …tentokrát s ještěrkou – jedna dopoledne vlezla do kostela a docela solidně repovala na tu popinu, která tam zrovna vládla světu… 😉
Nejnovější vzkazy