…jedna ponožka, druhá ponožka, třetí ponožka… Kurník! Jakto že je každá jiná?!? Kdybych nebyl takovej ješita, tak už dávno volám na mámu, aby mi pomohla. Ale já to tentokrát zvládnu sám… Jasný, že na koncert potřebujeme dycky dvě stejný, nejlíp černý. A ty ostatní sou šumák. Sbormiš je když tak přebarví ve fotošopu.
Koukám do seznamu, co ještě nesmím zapomemout… Sborový trika: máme tři druhy – modrý, oranžový a červený. Jak to kluci říkali? Do letadla oranžový triko, džíny a sborový čepice…
A hlavně pas! Když jsem naposledy letěl do Ameriky, zapomněl jsem ho na záchodě na letišti. To se mi už nestane, už jsem přece velkej chlap!
Ale dneska máme ještě takovou malou koncertní generálku. Zpíváme českou státní hymnu při zahájení finále hokejový extraligy. Po včerejším americkým koncertu, kde jsme si vyzkoušeli některý písničky našeho americkýho repertoáru. Malí kluci si připravili sportovní repertoár, my jsme si pak střihli ty nejlepší kousky do Ameriky. Nejlepší byl ten konec. Během děkovačky se sbormiš převlík celej do bílýho kovbojskýho voblečení a na pódiu se objevil jak pravej Limonádník. Akorát prej zapomněl kolty (ty Smith & Wessony, co má správně mít u boku!)
Ale zpátky k tomu hokeji! Nejdřív máme zvukuvou zkoušku, musej se prej nějak speciálně nastavit mikrofony. To běží jako po drátkách, Pak malý zklamání, šatnu jsme měli mít společnou s hosteskama. Z nějakýho důvodu nám nakonec ale dali jinou, že prej kvůli převlíkání nebo co… Nechápu to. Kluci by se před holkama určitě nestyděli…
Po zvukovce máme spoustu času, tak sbormiš dělá zkoušku. Drtíme Ó lásko, lásko. To je moc pěkná písnička, ale pěkně vypečená. Sbormiš si na nás u ní vždycky pěkně smlsne.
A už to přichází, finále začíná. Pardubický kluci měli letos fakt hodně dobrou sezónu, tak jsem zvědavej, jak to dneska s třineckejma zvládnou. Nastupujeme, ozve se, že hymnu dneska zazpíváme my. Tak to spustíme…a … Zvukař v tý kukani asi zaspal, nebo nevím, ale prostě ten zvuk nepustil. A věřte mi, že uřvat desetitisícovej stadion není žádná sranda. V půlce hymny ho probudili, ale i tak to byl docela trapas. Kluci nakonec prohráli 1:2, a jak mi psal jeden můj kámoš, bejvalej Bonifant Adam, se kterým chodí sbormiš hrát tenis, není se čemu divit, když hrajou jako zvučej…
Neva, i tak to byl zážitek. Teď už hajdy domů a balit, balit a balit. A hlavně na nic nezapomenout. Za pár hodin už budeme za oceánem!
Nejnovější vzkazy